Čím se my křesťané chlubíme? Svou prací, svým postavením, majetkem, nebo penězi? Dáváme na odiv své děti, nebo svou spravedlnost? Na čem si tak zakládáme? Jakoby spasení z milosti už nebylo tak důležité. Jakoby to, že se nám Bůh dal v životě poznat, nebylo zdrojem nejhlubší radosti a každodenního veselí. Všechno pomine, ale náš vztah s Bohem zůstává na věky. Ježíš říká: "Ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." To ostatní je jako tráva, které Bůh dává vzrůst. Na chvíli rozkvete, zavoní, pak odkvete, uschne a je po ní. Čím jsme se to vlastně chlubili a na čem jsme si zakládali? Na pohodlném domě, který vzala povodeň nebo vítr? Na postavení, ze kterého nám v důchodu zbude jen nostalgická vzpomínka? Za čím se to životem pachtíme? Poroste-li Boží sláva mezi lidmi a láska k němu, bude Boží království mezi námi a všichni pak zjistíme, že to, po čem skutečně toužila naše srdce, připravil Bůh těm, kteří ho milují. Pane, oslav své jméno i dnes skrze své služebníky a my ať jsme v něm oslaveni podle tvé milosti.
Jr 31,(7)8-14 * Jk 3,1-12