Je vzpomínání, které nám nepřináší požehnání, ale trápení a vnitřní smrt. Vzpomínat totiž na minulost, jaké to kdysi bylo všecko dobré a teď je to špatné; připomínat si ty, kteří nám někdy ublížili; co se nám nepovedlo a co jsme nestihli. To vede k depresi a slepotě pro dobré věci dneška. Na druhé straně je vzpomínání, které vede k životu a požehnání. Je to vzpomínání nebo spíš připomínání si Božích skutků a charakteru v našem životě. Toho, co jsme s Bohem prožili, kde a jak se v našem životě oslavil a dokázal svou moc, věrnost, milost, lásku a dobrotu. Takové vzpomínání vede k vděčnosti, pokoře, úctě i bázni a zaměřuje naši pozornost na Pána. Zavzpomínej si dnes v tomto smyslu! Znovu upřímně poděkuj Pánu za konkrétní věci, které ti v životě dal a uvidíš jak bude tvůj den rozzářený!
Mt 7,21-27(28.29) * Na 1,1-14