V úzkosti umí člověk volat k Bohu. To ho nikdo nemusí učit. V dobrých časech však lidé na Boha zapomínají, modlit se neumějí. Přižene-li se však příval zla, modlitební zápas vychází ze samých hlubin našeho nitra. Naráz víme, kdo může jako jediný zasáhnout, a doufáme. Proč Pán váhá s příchodem? Na něco čeká. Za Lazarem přišel, když už byl čtyři dny v hrobě, s nemocnou ženou se setkal až po dvanácti letech jejího utrpení. Pán totiž čeká na "svůj" čas. Jeho ochota po uzdravení je shodná s naší touhou. Tam, kde toužíme po uzdravení těla i duše, tam Ježíš říká: "Chci, buď čist!"
L 6,43-49 * 1Kr 3,1-15