Soužení, úzkost - ta slova vyvolávají představu úzké štěrbiny, do které je člověk zaklíněn a nemůže se pohnout. Omezený, stísněný životní prostor nedovoluje pořádně se nadechnout. Ano, jde o život. Takto se nedá žít. Je třeba s tím něco udělat. Ale co? Někdo se snaží na soužení zapomenout. Vyvíjí horečnou činnost, která ho zaměstnává natolik, že už nemá čas myslet. Možná to na chvilku pomůže. Někdo se snaží vyřešit problém tím, že najde, kdo to zavinil. Je soužení snesitelnější, když obviním sebe nebo bližního nebo "ty nahoře"? Někdo se snaží soužení zbavit za každou cenu, i za cenu toho, že ublíží jiným lidem. To také není řešení. Žalmista prosí o pomoc Hospodina.
Pane Ježíši, prosím tě, ať umím čekat vysvobození od tebe. Amen.