Záruka jistoty. Často se nemůžeme spolehnout na nic kolem nás. Jako by se svět točil rychleji a v důsledku toho se věci i rychleji měnily. Třeba ten krámek na rohu má zase jiného majitele a pro chleba budu muset chodit zase o kus dál. Je jen málo věcí, které zůstávají stejné. To v nás působí nejistotu. Potřebujeme být zakotveni. Nepramení ale naše nejistota spíše z toho, že doopravdy potřebujeme někoho, kdo nás bezvýhradně přijímá takové, jací jsme? Někoho, kdo nás miluje? Miluje nás i přes naše chyby, které mnohdy ani my sami nemůžeme na sobě vystát, protože se tak rychle a sami změnit nedokážeme. Bůh nás zve mezi svůj lid. A své pozvání zaručuje smlouvou: "Pokud se staneš mým člověkem, budu vždy s tebou." Nezáleží na tom, jací jsme, ale na něm. On je ta jistota, protože on je věrný.
Panovníku Hospodine, tak jako jsi kdysi uzavřel smlouvu s Izraelem, uzavíráš ji i s námi. Jsme tvůj lid. Prosíme, odpusť nám, když tuto úžasnou jistotu míjíme zahleděni do sebe. Amen.