Žalmista měl štěstí. Bůh vyslyšel jeho modlitbu. Ale co modlitby, které vyslyšeny nebyly? Třeba aby se uzdravil náš blízký, aby ve válkách neumírali nevinní, aby v lidech nevítězilo sobectví a krutost. Vždyť jsou to modlitby, v nichž neprosíme za sebe, ale za druhé. A přesto lidé dál umírají, zabíjejí se a nenávidí. Odpírá nám snad Bůh své milosrdenství?
Jistě ne. Nic z toho zlého si Bůh nepřeje. Není však režisér, který by vodil lidi jako loutky. Postavil nás do světa s jeho přírodními zákony, dal nám svobodu k dobrému i ke zlému. S mnohými výčitkami bychom se neměli obracet na Boha, ale spíš na sebe.
Má pak ovšem vůbec nějaký smysl se modlit? Určitě ano. Bůh není hluchý k volání zarmoucených a trpících. On slyší každou modlitbu. Současně však není automat na plnění našich přání. Je dobré vědět, "co Bůh dává". Že to nejdůležitější, co u něj máme hledat, je "voda živá", pramen života věčného. A o to jej prosit. Pak nebudeme zklamáni, protože tu "vodu živou" dává Bůh každému, kdo o ni požádá.
Bože, děkujeme, že slyšíš naše prosby. Otvírej nám oči, abychom viděli, co všechno nám dáváš. Amen.