Davidovo vyznání v žalmu je promítnuto do zcela konkrétní situace. Davidovi šlo v Judské poušti o život. Živořil, schovával se na nepřístupných vrcholcích hor před Saulem a lpěl na životě. Stal se nejen zakladatelem nové královské dynastie, ale je také předobrazem Krista i nového Božího lidu. "Tvé milosrdenství je lepší než život," vyznává zde ten, kdo se odkazuje na Krále králů. Ocitá se sice v pozemské odloučenosti, ale mocně zakouší, že není odloučen od lásky Boží. Nevymlouvá se, ví o svém pozvání na hostinu a v hlubině svého poznání opravdově žízní po Božím milosrdenství. Touží po Lásce, která překrývá vše - tedy celý lidský život i smrt.
Náš Pane, býváme znejistěni horou problémů a tísní. Výšiny a hlubiny života nás tu a tam vysušují, žízníme po tvém milosrdenství...