Součástí večeře Páně je vyznání hříchů, které upřímnému křesťanu někdy může působit rozpaky. Třeba se v tu chvíli necítí tak provinile, aby to korespondovalo s vyslovovaným vyznáním. Je to hřích, nevzpomenout si na hříchy ve chvíli, kdy je mám vyznat? Je to hřích, vyznávat ústy, ale necítit se zvlášť provinile?
Je dobré si uvědomit, že pokání není jenom pocit. Ve skutečnosti člověk může prožívat velkou lítost jako emoci, ale takovou, která odezní bez dalšího efektu. Pro skutečné pokání je důležitější střízlivé, trvalé, někdy i dost neemocionální uvědomění, že Bůh má právo mě soudit a moc odpouštět. Na to druhé, prosím, nezapomínat! Pokora a důvěra je klíčem.
Nejdražší Pane, jsem hříšník i tehdy, kdy to necítím, a je mi odpouštěno i tehdy, kdy se necítím hoden - kéž je to všechno ve tvých rukou!