Jeremjáš vyprošuje u Hospodina pro svůj lid pokoj a uzdravení, ale "nic dobrého nepřichází" (v. 19). Neprožíváme podobné úzkosti v nemoci, při ztrátách nejdražších lidí, při ztrátě zaměstnání, při drolení rodiny? Na čem zakládáme naději, že nás Bůh neodmítne (v. 9)? Zakládáme ji na svém utrpení, pokání, snaze o nápravu, na své dobročinnosti? Jeremjáš zná jediný základ naděje: pro Boží jméno. U Izajáše to Hospodin říká ještě výrazněji: "Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti" (Iz 43,25). Pro své jméno, kvůli sobě... Jaké je to jméno, kvůli němuž Bůh neodmítá, vymazává nevěrnosti, zapomíná na hříchy? Ježíš Kristus. V jedné písni zpíváme: "Ve skále, Kristu, zakládám a jiný základ podobá se nebezpečným písčinám."
Pane Ježíši, děkujeme, že v tobě smíme mít naději i v nejtěžších okolnostech života.