Na ten den Enoš nikdy nezapomene. Už nebyl z nejmladších. Celý život prožil v pokoji ve městě Jeruzalémě. V jeho názvu obyvatelé slyšeli slovo šalom - mír, pokoj - a bylo jim tak vzácné, že jej používali dokonce jako každodenní, nejkrásnější pozdrav, jakým druh mohl pozdravit druha. Toho dne se však stalo něco strašného. Nad Jeruzalémem se začala stahovat temná mračna. Dům od domu, od úst k ústům se toho dne nesla ta strašlivá novina. Na severu se s hřmotem a duněním formovaly cizácké hordy, odhodlané zaútočit na samé srdce Svaté země. Velcí proti malým, mocní proti bezmocným. Na hranicích již padli první mrtví. Kde hledat pomoc? Enoš věděl, že štítem Jeruzaléma je sám Hospodin, přesto se mu srdce sevřelo úzkostí, když pomyslel na dny, které přijdou.
Pane, prosíme tě, dopřej nám prožít naše dny v pokoji, ať matky nemusí oplakávat své syny, ženy své muže skolené v boji.