Hospodin má člověka rád, dokonce ani hříšníka nechce zahubit. Hřeší-li člověk, často se mu dostane varování, aby se zamyslel nad svou dosavadní cestou a zkusil se vydat jiným směrem. Dávná společenství považovala extrémní přírodní jevy za Boží hněv nebo znamení a jednala dle toho. Když člověk příliš nedbá na svou životosprávu, dostává varování skrze bolesti těla, nemoci. I příroda nám ukazuje, jak se chováme. Jsou to symbolicky vztyčené varovné prsty a šance poskytnutá k nápravě. I farao možná s obavami sledoval rozmary počasí, tušil, že nejedná vůči Mojžíšovu lidu správně. Ale jakmile bylo nebe čisté, vrátil se ke starému způsobu života a smýšlení. Promeškal okamžik, kdy se mohl vnitřně obrátit, změnit, kdy se mohl vydat na správnou cestu. Zvítězilo v něm jeho silné já, odmítl pokoru a přijetí Boha jako Pána, který jej přesahuje.
Prosíme tě, Bože, dej nám pokoru, abychom hledali pravou cestu, a otevřené oči, abychom viděli znamení, která nám dáváš, když jsme se z pravé cesty odchýlili.