Při psaní této úvahy sedím v nemocnici. Čekárna je plná zamyšlených a smutných tváří. Jako by se každý mlčky ptal: "Co mi pan doktor řekne? Jaká bude moje diagnóza? Pomůžou mi? Budu zase zdráv? Je pro mne ještě nějaká naděje? Nečeká mne ortel smrti?" Boží diagnóza nejprve nepotěší. Boží ortel o tom, že všichni lidé jsou hříšní a musí zemřít, není radostný. Je to, jako když v nemocnici lékař pacientovi sdělí diagnózu zhoubné rakoviny. Po špatné zprávě však přichází ta dobrá: zpráva, která potěší! Ježíš volá hříšníky k sobě a nabízí jim život. On uzdravuje ty, kteří jsou nemocní, ba co víc, křísí ty, kteří jsou mrtví. Ježíš nechce náš život jen o nějaký ten rok prodloužit, nýbrž dává těm, kteří mu důvěřují, život věčný.
Pane Ježíši, děkuji ti, že ať se děje, co se děje, můj život je v tvých rukou.