Pamatujete, když jsme byli ještě malí a v noci jsme se báli; nebo jsme si rozbili kolena; nebo na nás třeba někdo plivnul? Stačilo přiběhnout za tatínkem nebo za maminkou a oni nás jednoduše vzali do náruče, pohladili, objali, nebo dokonce políbili. Tam jsme okoušeli místo hlubokého bezpečí. Takový je i Bůh k lidem. Myslí na nás. V jeho přítomnosti se můžeme schoulit, máme v něm někoho, kdo nám přeje dobré i v dobách, kdy nám to nejde. Známe Pána Boha i z této strany?
Jedna mladá dívka ztratila při neštěstí muže, kterého milovala. Zeptala se svého strýce, zda se Bůh o její lásku zajímá. Ten jí odpověděl, že prý má Bůh na práci jiné věci! Blaze každému, kdo pozná, že i v těch nejtěžších chvílích o nás Hospodin ví a že žádného člověka neopustí.
Pane, děkuji, že o mně víš a že i dnes mohu počítat s tvým vedením!