Není snad člověk pánem či korunou tvorstva? Nejsme snad pyšní na to, co nás odlišuje od ostatních živých tvorů a vyvyšuje nás nad ně? A přece tu zaznívá: "Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?" Ano, co je člověk ve srovnání s tebou, Pane? "Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku" (Jb 40,4). A přece se nemusím před Bohem plazit po zemi a skrývat se před ním, protože Bůh se ke mně sklonil, přijal mě a má pro mě svůj plán: "Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy" (Ř 8,29-30).
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!