Dnešní verš je prvním veršem požehnání, které měli Áron a jeho synové z Hospodinova rozhodnutí pronášet nad Izraelity. Není to magická formule, je to příslib Hospodinovy blízkosti. Je to požehnání na cestu sínajskou pouští - na cestu, která je pro poutníky nebezpečná duchovně i tělesně. I naše životy jsou někdy pouští a zdá se, že v okolí chybí jakákoli oáza, o zázracích ani nemluvě. A v naší bohaté společnosti je daleko více než tělo ohroženo naše duchovní a duševní zdraví. To se dělo i Mojžíšovu lidu na poušti. Vyčerpání, a dobře to víme, se netýká jen našich těl, nýbrž i duší. Pouště zažíváme často sami, stejně jako lidé kolem nás. Jak projít bez úhony pouští? S důvěrou v toho, kdo svůj lid neopouští!
Hospodine, žehnej nám a neustávej, ať na sobě zakoušíme tvoji blízkost.