Když chci občas někoho povzbudit ve složité životní situaci, zarecituji mu část liturgie z přípravy k večeři Páně: „Vzhůru srdce.“ V církvích s liturgickou tradicí to říká předsedající bohoslužbám. A na to shromáždění společně odpovídá: „Máme je u Pána.“ Slyšel jsem vyprávět, že známý katolický kněz P. Reinsberg, který působil v Týnském chrámě v Praze, na to sborové zvolání davu odpovídal občas polohlasem: „No jenom aby.“ Autor žalmu v dnešním hesle dokonce podle anglického překladu Bible krále Jakuba z let 1601–1611 proklamuje, že jeho srdce je zafixováno (upevněno). Je to dar a požehnání, můžeme-li jako žalmista něco takového spolu s žalmy a chválami našemu Pánu prozpěvovat i s tou naší chabou lidskou slávou, polní trávou.
Bože, dej nám v rozkolísanosti času a hodnot srdce čisté a pevné.