Pod vedením Jozua nastala kolem roku 1230 před Kristem podle vyprávění doba rozmachu, naděje a usídlení v nové zemi. Na řadu přijde další pokolení, avšak to zapomíná na své dějiny, už neví o Hospodinu. Ztrácí paměť. Někdy se nám zdá, že naše děti a vnoučata už nevědí o hloubce a smyslu života. Sedíme, stojíme a chodíme bezradní. Jak by se mohla lidská paměť obživit? Máme své opěrné body, Komenského, Masaryka, Havla a mnohé jim podobné. Kam se poděl jejich odkaz?
Ó Bože paměti, Bože minulosti, přítomnosti a budoucnosti, dej nám, abychom chápali život jako řetěz svědectví a pochodní naděje, jež nikdy nehasnou.