Když musíme někde čekat, je to pro nás obvykle nepříjemné. Stojíme ve frontě v obchodě, v bance, na poště, na benzínce, u lékaře nebo v lékárně. Čekáme a nemůžeme se dočkat konce čekání. Ale jedno čekání pro nás může být příjemné. Je to čekání Pána Boha. On čeká na každého člověka, aby se k němu vrátil. Aby přišel v pokání a uznal, že ho potřebuje. Že bez Boha jsme věčně ztraceni. Jeho čekání, to je doba milosti, kterou prožíváme. Apoštol Petr nás v 2P 3,9 povzbuzuje: „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“
Pane, prosíme tě, abychom nepromeškali tvé čekání, protože ses nad námi už smiloval ve svém Synu.