František Mrázek, dědeček mé ženy, si předsevzal, že na svém pracovišti v chemické laboratoři bude důsledně žít svou víru v Krista. Prioritou pro něj nebyla jen poctivá práce, ale i zásadové postoje. Z jeho vyprávění bylo zřejmé, že zvláště v padesátých letech to nebyla žádná legrace. Vždy, když už se zdálo, že to špatně dopadne, byli jeho protivníci (různí kariéristé a přisluhovači režimu) nakonec zahanbeni a dědečkovi se také často otevřela možnost s nimi sdílet svou víru. Počítáme s tím, že Bůh je s námi? Máme odvahu jít proti proudu, i když je to riskantní?
Pane Bože, děkuji ti, že jsi věrný, dáváš nám sílu a neopouštíš nás.