Zamysleme se: křtem jsme byli přijati do společenství Kristova lidu. Je to veliká milost, přijali jsme Krista za svého Pána a Spasitele. Co to však skutečně znamená? Sloužím Hospodinu? Věnuji se službě bližním? Věnuji svůj čas službě ve svém sboru? Beru na sebe nějakou odpovědnost v našem společenství? Není mi líto námahy, peněz a času? Jsem ochotna vzdát se svého pohodlí a brát službu druhým vážně? Jsem dostatečně velkorysá vůči druhým? Kdo na mě v mém okolí spoléhá? Kolik svého drahocenného času věnuji lidem, které denně potkávám? Navštěvuji někoho, kdo už moc nemůže chodit mezi lidi? Mluvím s lidmi, s dětmi, se zdravým i nemocným přítelem, dítětem?
Pane, dej mi sílu, abych dokázala jít za tebou cestou lásky a služby.