Jak to máme my, slušní lidé, v naší zemi plné neslušných sousedů, politiků a podvodníků těžké. Bývá obtížné přiznat si, že ať se nám to líbí, nebo ne, jedeme v tom všichni společně. Třeba ne tak úplně rovným dílem, ale přece. Ani ta Jeremjášova tehdejší společnost nebyla ochotna přiznat si prachobyčejný hřích a odpovědnost za něj. Tahle fatální lidská nemoc nemá pozemský lék, jen Boží zázrak uzdravuje. Odpuštění díky kříži. Kolikrát se sám nakonec na kolenou dostávám jen k slovům staré modlitby: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“ Nejprve je na místě volání za sebe, ale potom i za vysvobození a uzdravení celé společnosti.
Pane Ježíši, skloň se k nám všem bez rozdílu, jen v tobě je naděje života.