Možná si vůbec nebo jen málo uvědomujeme, že všechno, co prožíváme, je Boží dobrodiní. Všechno bereme jako samozřejmost až do chvíle, kdy se nám něco vymkne z rukou. Dokážeme sice děkovat Bohu za dobré věci, ale za ty méně příjemné nám to nejde.
V ranní modlitbě posledních optinských starců najdeme i tuto prosbu: „Všechny zprávy, které během dne obdržím, mě nauč přijímat s pokojnou myslí a pevným přesvědčením, že ve všem je tvá svatá vůle.“
Pane, pomoz mi důvěřovat ti v každé situaci mého života.