Lidský život nebývá jednoduchý, a když neseme těžká břemena, přichází únava a vyčerpání. Křesťané ještě k tomu všemu dobře znají výrok, že mají nést „břemena jedni druhých“, protože to je zákon Kristův (Ga 6,2). Neupadáme z toho někdy do pesimismu? Těžko neseme svá břemena a své kříže, a ještě si máme nakládat břemena svých bližních? Odpovědí na tuto otázku je víra. On vše dobře ustanovil. Žalmista vyznává, že na břemena není sám, ale Pán Bůh za něj nosí břímě. A Boží Syn Ježíš Kristus otevírá svou náruč a zve všechny, kteří se namáhají a jsou obtíženi břemeny svými i břemeny svých bližních, aby u něj našli odpočinek. Bůh není ten, kdo na nás hází nesmyslná břemena. To největší břemeno našich hříchů vzal Ježíš na sebe a vynesl ho na kříž. Ta ostatní břemena nám zůstávají, ale jejich těžší konec nese on a dává nám odpočinek a sílu Ducha svatého.
Pane, dej mi prožít novou zkušenost s tvou pomocí při nesení mých břemen!