Josef, ve své době a v Egyptě VIP, při rozloučení napomenul své bratry. Asi proto, že tentokrát byl vůči nim v lepší pozici. Nejprve jim zadal úkol, aby doma povyprávěli, jaké vážnosti a pozice si v Egyptě vydobyl, pak je zahrnul velkolepými dary. Propouštěl je v dobrém rozmaru a s dobrou radou. Proč řekl právě tohle a nevaroval je třeba před loupežníky, se nepíše. Mohl myslet na mimořádně obdarovaného Benjamína, aby se nestal příčinou nějakého sváru. Ať to bylo, jak bylo, hádkou většinou chráníme sami sebe. Proto myslet na to, jak hádku nevyvolat a zabránit jí, je vždycky lepší. Je to něco, co může a má dělat každý bez ohledu na původ, náboženství, rasu. Nikdy toho totiž není dost.
Pane, dej mi moudrost, abych se dovedl ovládat a uměl si trpělivě vážit lidí ve svém okolí.