Jak děsivě mnoho vidí náš Bůh! Nevěřící lidé to vědí také, přestože si to nepřiznají. Snaží se to zahnat mnoha způsoby, které vinu sice otupí, ale nesmažou. Co děláme my věřící, když selžeme a stydíme se za to? Pokud jdeme zdravou cestou, pak vyznáváme hříchy a přijímáme odpuštění. Jak nebezpečnou pastí je ale snaha dokoupit si svým dobrem Boží přízeň. Když sice vyznáme své hříchy, ale pak se k tomu snažíme přidat ještě službu, abychom se cítili lépe. My ale nepotřebujeme více skutků. My potřebujeme zůstat v Božím slově a nechat vstoupit do hloubky svého srdce pravdu. Pravdu, že náš Bůh je skutečně tak milosrdný, že sice vidí, ale odpouští a dává nám Kristovu spravedlnost. Pak naším motivem pro službu nebude pocit viny, ale radost a vděčnost. Chce to ale chvíli setrvat a potěšit své srdce touto pravdou.
Pane Ježíši, jak mocná je milost, že dokázala smýt náš strašlivý hřích.