V kontextu čteme o pláči osiřelé matky, které nezůstalo ani jedno dítě. Ten Ráchelin pláč, to je lamentace nad tím, jak se dějiny zas jednou obrátily proti nám. Ale v pozadí je tu i pláč, bolest nad syny ztracenými v boji a také úpění nad koncem nadějí skládaných v Hospodina. Ale je tu naděje, že Bůh to tak nenechá. Zasáhne a zázračně ochrání své vyvolené. Bůh je pohnut. I my dnes prožíváme utrpení nad ztrátou životů. Je-li nám do pláče nad Ukrajinou, nad mnoha nesmyslně zmařenými životy, můžeme si připomenout i Boží slitování. Protože kříž Božího Syna je místo, kde má cenu vylévat svůj žal nad bezútěšností života.
Před tebou, za nás ukřižovaný Králi králů, se skláníme. S vděčností, že máme u koho vylít své srdce, a s úžasem, že dary tvého slitování smíme přijímat, náš Bože.