Jákob si valí urputně svou cestou a najednou se musí zaraženě ptát: Kde je moje pravé místo? Kde najdu Boží přátelství a pokoj? Mám jít dál svou cestou? Stojí mi za to, když vypadá tak podivně a nejistě? Taková dilemata nám přináší cesta víry. Udělat krok víry je vždycky riskantní. Nevíš, jaké to přinese ovoce, za jak dlouho a zda vůbec. Ale Jákobovi je jasné: je to šance začít znova. Tohle je úryvek pokorné modlitby zoufalého, který vylévá své srdce v důvěře Bohu. Zvolání, které dává odvahu k zápasům o smíření a nový začátek. Tak je i pro nás návodem, který nám umožní pohlédnout do tváře i těm bližním, od nichž nás dělí předsudky, neodpuštěné viny či jiné bariéry.
Pane, nasměruj naše kroky na cestu těch, kdo hledají pokoj a spravedlnost. Daruj nám to jako ten, který v Kristu ukázal světu svou milostiplnou tvář.