Ve 42. kapitole knihy Izajáš je popsán Hospodinův služebník, kterého Bůh povolává ve spravedlnosti – k životu v souladu s Boží věrností, pokojem a pravdou. Boží povolání přináší i ujištění: kdo ho přijme, není sám. Hospodin ho drží za ruku, neopouští ho, vede ho a posiluje. Zároveň ale očekává odpověď. Jsme pozváni být jeho nástroji – světlem pro ty, kdo tápou, a oporou těm, kdo ztrácejí půdu pod nohama. Nemusíme se bát, že selžeme. Bůh naplnil své slovo v Ježíši, kterého povolal jako prvního. A právě skrze něj volá i nás – chce být blízko skrze naše ruce, slova, přítomnost. Možná je dnes poblíž někdo, kdo touží po lidské blízkosti. I tiché naslouchání může být odpovědí na jeho skrytou modlitbu.
Pane, otevři mé srdce pro potřeby druhých a drž mě za ruku, ať kráčím cestou, kterou jsi mi připravil.