Žalm 106 přináší dlouhý seznam hříchů Božího lidu a ukazuje potřebu opětovné záchrany. Jsme na tom podobně. I my znovu a znovu selháváme. Jsme věčně nespokojení a klaníme se modlám. Jednou z nich jsme i my sami. Výzvy k seberealizaci, sebeuspokojení a sebenaplnění přitakávají naší sebestřednosti a pocitu samostatnosti. Dokonce si vystačíme sami i s odpuštěním. Hlavně odpusť sám sobě, a budeš svobodný. Ale Písmo mlčí o potřebě odpouštění sobě. Říká, že potřebujeme přijmout Boží odpuštění a odpouštět si navzájem. To je cesta k uzdravení a svobodě. Díky lítosti a vyznání hříchů před Bohem se otvírají rány, které způsobila naše malá láska k lidem i k Bohu. Bůh do těchto ran vstupuje, uzdravuje je, odpouští, uvolňuje cestu a dává sílu k návratu k němu.
Pane, prosím, odpusť mi…