Když Šalomoun prosí, aby Boží oči zůstávaly upřeny na chrám ve dne i v noci, vidíme hlubokou touhu být Bohu nablízku. Tento dům, místo Božího jména, symbolizoval pro Izrael střed modlitby a setkání s Hospodinem. U Lukáše pak nacházíme mladého Ježíše, který zůstává v chrámu, protože „musí být tam, kde jde o věc jeho Otce“. Tak ukazuje, že pravým středem života víry není kamenná stavba, ale srdce otevřené Bohu. On sám je cestou k setkání s Otcem. I dnes platí: ať jsme kdekoli, Bůh touží dlít mezi námi. Otevřeme-li své nitro Kristově přítomnosti, stáváme se chrámem Ducha svatého a můžeme prožívat neustálé společenství s milujícím Otcem.
Kriste Ježíši, kéž jsou tvé oči upřeny k mému srdci, abych…