Štědrost či vděčnost spatřuji tam, kde zůstává Ježíšova praxe chození, společného jídla, kázání, pomazávání olejem, umývání nohou, pláče s plačícími, v praxi soucitu a denní modlitby. Obnovujeme se zdola, tak jako každý člověk nebo strom. Ježíš mluví o tom, že je všude: „Kdekoli shromáždí se dva nebo tři“ (Mt 18,20). Tedy nikoliv v hierarchii zástupů, ale se ženami a s muži z masa a krve, v nichž hoří dech přijetí, dech smíření a dech lásky. Dovolme svému srdci nechvět se a neděsit se těla. Neboť to je křesťanská cesta, k níž jsou povoláni všichni zcela přirozeně.
Hospodine, prosíme tě, uč nás stávat se potřebnými pro všechny nablízku.