Vždy mne to oslovuje a zahanbuje, když slyším svědectví křesťanů o tom, jak dobrořečili Bohu a děkovali mu za těžkých okolností. Je to podobně náročné jako to, že máme milovat své nepřátele a žehnat jim. Nechci to dělat křečovitě a s velkým sebezapřením, protože se to tak má dělat. Jak tedy na to? Žalmista radí, abych se ohlédl nazpět a připomínal si Boží dobrodiní a požehnání, která jsem už od něj přijal. Mé srdce pak může být naplněno chválou a vděčností, a nebude tam tedy místo pro zlobu, křivdu a lítost. Je to cesta růstu a zralosti.
Pane Ježíši, jsem ti velmi vděčný za dnešní den a za to, jak jej prožiji. Dej mi sílu žít v radostném očekávání, že s tebou zvládnu každou těžkou situaci.