Kázání nemusí být vždycky dlouhé a není to tak, že čím delší, tím lepší. Když Ježíš kázal v Nazaretě (L 4,16–30), všichni napjatě čekali, co řekne, a on nalistoval Iz 61 (přetočil svitek s proroctvím Izajáše až téměř na konec, a to mohlo zabrat klidně i 10 minut). Pak přečetl tato slova: „Hospodin mě poslal vyhlásit léto Hospodinovy přízně“ a ještě pár dalších veršů. Potom ten svitek zase přetočil zpátky (dalších 10 minut?), vrátil ho zpět a posadil se. Oči všech už na něm visely. A on řekl jen: „To se dnes naplnilo. Amen.“ To bylo celé kázání. Víc toho říkat nemusel.
Kázání na konci jeho veřejného působení bylo podobně krátké a podobně nečekané: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“
Ježíši, pamatuj i na nás ve svém království!