Jako věřící se často neptáme, zda Bůh je, ale spíše: Kde je Bůh? Kde je jeho vůle? Kde je jeho cesta pro nás? A lidskými způsoby se snažíme vnímat jeho blízkost, chápat jeho zaslíbení, podílet se na jeho plánu spásy, záchrany, a být takoví, jaké nás stvořil. Je těžké vydávat nějakou skutečnost či událost ve svém životě za jeho přímý plán, a zároveň se máme snažit své nitro s ním neustále propojovat – v modlitbě, v kontemplaci, v péči o stvoření, v pomoci bližnímu, v mluvení pravdy, čili v lásce, kterou je Bůh sám. Neumíme Boha cele zachytit a ani to není naším úkolem. Naším úkolem je s Bohem žít – a to je zároveň i ten největší dar.
Otče Hospodine, děkujeme ti, že jsi nám nablízku, a prosíme tě, občerstvuj nás svým Duchem, ať dokážeme tvou lásku nechat dále působit a s tebou věrně žít.