Toho se ovšem Boží lid někdy děsil: Jen aby uprostřed nás nebyl Hospodin, svatý Bůh. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli… Alespoň tak to probíhalo při vydání Desatera, kdy se Izrael Boží přítomnosti přímo děsil a žádal Mojžíše, aby to s Hospodinem raději probral sám.
Bůh na sebe později vzal podobu člověka. Jeho přítomnosti se už nemusíme bát, neboť právě Kristus dokonal svatou oběť smíření. Zároveň nám tak ukázal dokonalou lásku. Kristovu podobu, dokonce i jeho jméno, na sebe bereme i my. I na nás pak lidé mohou zahlédnout Boží tvář. Tu svatou, čistou a člověka stravující, a přesto tak milostivou, shovívavou a člověka milující. Nebo snad na nás, kdo si říkáme kristovci, ostatní lidé nic neuvidí?
Dobrý Bože, prosím, ať i na mém životě mohou ostatní lidé spatřit, proč nesu tvé jméno.