Tři slovesa, třikrát se týkají „mě“, ale ani jedno nepopisuje „moje“ jednání a jen na jednom mám podíl. Nebyl jsem to já, kdo „mě“ učinil volným, kdo „mě“ ubránil, to Bůh – a jak úžasné musí být, když tenhle příběh můžu vyprávět. Ještě úžasnější ale je, když k tomu mohu dodat i ten důvod: On si mě oblíbil. Nejen že o mně ví, můj život mu působí radost.
Že by tedy nakonec přece jen moje zásluha? Byl jsem dost dobrý na to, abych byl hoden Božího zalíbení, a tak i záchrany? Ne tak úplně. Ať jsem, kdo jsem, ten příběh vždy začíná jeho milostí. To ona proměňuje hříšníka v jeho syna, ve kterém pak může mít zalíbení. Žít životem jeho syna, odevzdaným životem věrnosti, to už je ale na mně.
Díky, Bože, za tvou milost, díky za chvíle záchrany, díky, že i ve mně můžeš nacházet zalíbení.