Pamatujete si, jak jste kdysi pečovali o své plyšáky? Jak jste se starali, aby v noci měli dost místa v postýlce, jak vám na nich záleželo a jak si s nimi nesměl hrát nikdo jiný? Byli pro vás vzácní, byli vaši. V tom to bylo, byli vaši a vy jste je měli rádi.
Dnes totéž platí o vašich dětech; jsou vaše a vy je máte rádi – víc než rádi. Jste tu pro ně v těžkých chvílích, staráte se, aby se dokázaly poprat se vším, co přijde, dodáváte jim odvahu a stojíte jim po boku i v těch nejtěžších chvílích.
A totéž platí i o nás a o Bohu. Jsme jeho, miluje nás natolik, že jeho Syn kvůli nám umíral na kříži, a nese nás životem. Dává nám sílu, přináší pokoj a jde nám po boku i skrz bouře.
Jak vzácné je, Pane, být součástí tvého lidu a vědět, že ty o svůj lid pečuješ.