Filozof Nietzsche píše o bláznovi, který za bílého dne zapálil lampu a vydal se do města hledat Boha. Kolemstojící, kteří v Boha nevěřili, se posmívali: „Zatoulal se jako dítě? Schovává se? Bojí se nás? Odcestoval?“ Ale blázen vykřikl: „Bůh je mrtev! A my jsme ho zabili!“ – Svou sebestředností, samosvojností, lhostejností jsme ho takříkajíc vymazali ze svého světa…
Jak jinak to prožil žalmista, když se v nouzi obrátil k Bohu! „Živ je Hospodin!“ Bůh mu odpověděl, pomohl mu. A jak jinak smíme doufat i my, když věříme, že Boží Syn za nás zemřel a zakusil opuštěnost smrti. I když mlčí, i když s pomocí prodlévá, přece je živý – je se svým světem.
Kriste, který jsi překonal smrt, děkuji, že jsi v životě i smrti se mnou.