V době, kdy vznikl tento text, byla průměrná doba dožití asi 40 let; 70 či 80 let pak byl v představách tehdejších lidí požehnaný věk. V naší době jsou už tato čísla běžnou realitou. Přesto se často loučíme s někým, kdo zemře až příliš brzy. Hloubka naší bolesti se však neměří délkou života, je dána spíš vztahem, který jsme spolu měli. Občas je nám předhazováno, že ve svých modlitbách vzpomínáme na zemřelé. Víme, že oni naši modlitbu nepotřebují. Nepotřebuje ji ani vševědoucí a všemohoucí Bůh. Ale modlitba může být cestou uzdravení z bolesti pro nás pozůstalé.
Bože, náš Otče, doufáme, že se s těmi, kteří nás předešli na věčnost, shledáme jednou ve tvém náručí.