Výmluvy doprovázejí lidstvo odedávna. I v dnešním verši čteme o výmluvách izraelského lidu před Hospodinem. Lid se snažil obejít Boží zákony a nařízení, žil si po svém, ale Bohu tvrdil něco jiného. Vymlouvali se, že nejsou tak zlí, že jsou dokonce nevinní a vlastně ani nezhřešili. To však není jen příběh z „dávných dob“. Boží lid si i v dnešním světě mnohdy nepřipouští své hříchy a provinění. My jsme přece nevinní, to nás svedli ti nebo tamti. Hospodin se však dívá na srdce a ví, že všichni zhřešili, kromě jeho Syna. Proto se jako jeho následovníci nemusíme snažit vymyslet si nějakou „dokonalou“ výmluvu, ale potřebujeme přijít v pokání k Bohu a říci mu popravdě o svém provinění, co jsme udělali špatného, nikoli vymlouvat se na své okolí.
Pane, prosím, dej mi sílu, abych byla vůči tobě i lidem ve svém okolí upřímná a nehledala nějaké výmluvy.