Temné myšlenky tíží jako olovo, obsazují a zaléhají prostor jako mrak. Nepomůže vyhlásit jim boj, tím jen nabývají na síle. Lepší je obrátit zřetel ke světlu. Světlo totiž je, svítí, necouvá před temnotou jako luna po úplňku. Věčné světlo svítí jako slunce: svítí, i když je nad námi mrak. Opět se ukáže a zalije krajinu vnitřní i vnější. Naplní radostí a chutí žít. Básník B. Reynek napsal jedné dívce do jejích těžkostí: Milá Terezko, nechtěj příliš vědět, kdybychom všecko věděli, nebylo by už víry. Víra je základem naděje a lásky – co by nás potom těšilo? Jsme-li z ráje na čas vyhnáni, není tím řečeno, že ráj už není. I když nevidíme do sebe ani na cestu, světlo je a ukáže se. A tak vzhůru srdce!
Pane, zdá se mi často, že ve světě i ve mně je vše dvojznačné, jako by světlo i tma byly rozmixovány do šedivé. Ty jsi ale světlo. O tvou přítomnost prosím.