Vděčnost je nejlepší odpovědí na situaci, kdy poznávám, že nejsem sám, že jsem předmětem Hospodinova zájmu, že ví, zda jsem ještě jinde než jen v matrice, na poště či na finančáku. Vděčnost je základní notou, základním nápěvem života víry. Vděčnost má velmi blízko k hudbě. Jak jedno turecké přísloví říká: "Pro vděčného člověka je šumění listí hudbou, pro nevděčného je i hra na flétnu či na harfu protivným hlukem." Záleží na tom, komu být vděčný. Máme původce i cíl vděčnosti. Ve vděčnosti je veliká síla. Jakmile se v nás probudí, je to jako bychom se napili z pramene průzračné vody opakovaně, každý den. Vděčnost je jako základní nápěv můj, tvůj, nás všech, je to základní kámen rodiny a každého společenství. Mám za to, že každodenně pěstovaná vděčnost v dobách hojnosti je nejlepší přípravou na chvíle a okamžiky smutku, nedostatků ve vztazích i v čase loučení. Díky vděčnosti totiž nezůstává hořkost, ani výčitky. Díky vděčnosti se člověk může vždy v dobrém ohlížet zpět. Pokusme se o to také dnes.
J 19,25-27 * Tt 2,11-15