Slova, kterými mladičký Samuel požádal Pána, aby k němu promluvil, ve mně vyvolávají otázku: Jaký by byl můj život, kdybych i já mnohem častěji žádal Boha o totéž? Kdybych se rozhodl, že si pro naslouchání Bohu vymezím mnohem více času. Bezpochyby by to nezůstalo bez odezvy. Nesmí nám ale uniknout, že Samuel o Boží promluvení žádal s postojem člověka, který chce Boha opravdu poslechnout, který chce Bohu sloužit. A Samuel takový opravdu byl. Nedopustil, aby jediné z Hospodinových slov padlo na zem. Proto se Boží slovo mohlo v jeho životě a službě projevit jako mocné a životodárné. Nikdo z nás nebude prorokem Samuelova formátu. Přesto se však ptám: Uslyší dnes Pán podobnou žádost také od nás, než začneme číst z Božího slova? Kéž by mohl! A nejen dnes. Protože jen tak budeme připraveni slyšet slova života. Slova, která přinášejí spásu. Nenechávejme je spadnout na zem.
L 10,1-9(10-15)16 * 1K 15,29-34