První adventní nedělí vstupujeme do období příprav na vánoční svátky. Dnešní verš s nimi už trochu souvisí. Je o darech. Každý Izraelec se měl alespoň třikrát ročně objevit před tváří Hospodinovou: při slavení hodu beránka, svátku týdnů a svátku stánků. A neměl přijít s prázdnou. Měl s sebou přinést něco z toho, co mu Bůh nadělil. Malým dárkem ze svého stáda, obilí, vína či ovoce měl poděkovat Bohu za jeho velké dary: za to, že vyvedl svůj lid z egyptského otroctví a že jej každý den sytí a zachovává.
Jsme na tom podobně jako Izraelci. Kdysi jsme byli otroci, spoutaní svými závislostmi, vinami, ztrátami a strachem. Ale Bůh nás osvobodil a otevřel před námi nový prostor k životu v Kristově společenství. Po celý rok nám také žehná v oblasti našich hmotných statků. S vděčností přinášejme Bohu alespoň střípky z toho, co nám daroval: z lásky, odpuštění, z věcí potřebných k životu. V kostele i za jeho zdmi. Nešetřeme si to jen na Štědrý večer. Takové "malé Vánoce" můžeme slavit každý den.
Dobrý Bože, prosíme, uč naše uši trpělivě naslouchat, ústa laskavě hovořit a ruce štědře dávat. Amen.