Přistihuji se někdy při takové zvláštní slepotě: zatížen starostmi přestávám vidět hvězdnou oblohu nad námi. A žel to není jen pro světelné znečištění, které někdy brání vidět Boží krásu na hvězdné obloze. Je to znečištění srdce, které se přestalo divit a žasnout. Je to znečištění mysli, která se zapomněla radovat. Vidět Boží dílo je přitom dar a velké požehnání, kterého je škoda se zříkat. Když se díváme na hvězdnou oblohu, ale i na celé stvoření okolo nás, dotýkáme se tak Boží moudrosti a setkáváme se s Boží nádherou a krásou.
Prosím tě, Bože, otevři mé oči, ať vidím, ať znovu žasnu nad dílem tvých rukou.