Každý ví, že do očí se nesahá. Je to nakonec zařízeno tak, že třeba i malé smítko nás donutí všeho nechat a rychle jej vyndat. Funguje to téměř automaticky. Oči jsou totiž víc než citlivé, proto si je každý náležitě chrání. Podobně se Hospodin stará o své děti. Tak nám to Boží slovo připomíná. Přesto s tím nedokážeme každý den počítat. Pán Bůh člověka chrání, jenže člověk by svůj život vzal raději do svých vlastních rukou. Možná úplně nevěříme, že by se neviditelný Bůh dokázal postarat o naši viditelnou současnost či budoucnost. Proto i Boží lid opakovaně ztrácel výhled, když mu oči víry přikrývala těžká víčka nevěry. A tak jde o to, co v sobě budeme rozvíjet, zda víru v Boha, který svůj lid chrání, nebo víru v sebe, že to všechno zvládneme sami. Jak takové rozhodování dopadne právě dnes?
Pane, otevři, prosím, mé oči, abych viděl tvou lásku, se kterou provázíš i ten můj život!