Na začátku žalmu zní: "Nedoufejte ... v člověka, u něhož záchrany není" (v. 3). Skutečnou pomoc a rehabilitaci páteře nemáme čekat od nikoho jiného než od Pána Boha. Blaze tomu, kdo to ví (v. 5) a kdo neztrácí čas a energii tím, že by se v zásadních věcech upínal k lidem a lidským institucím.
Nebo alespoň taková je naše naděje... A snad také zkušenost: že už jsme zažili nečekané (Boží) vdechnutí sil, úlevu, uzdravení, malé vzkříšení, odpadnutí balvanů tlačících k zemi.
K zemi mě tlačí také mé viny, nakumulované za léta. Doufám, že mi je Pán Bůh odpustí, a tak mi pomůže se narovnat.
Novozákonní verš naše přemýšlení ještě posouvá: Někdy se totiž sami odřezáváme od zdrojů; zapomínáme na toho, kdo je s to promasírovat náš život.
Bože, mám žízeň. Ráda bych se stavila. Díky za pozvání. Nevím, jestli to dneska stihnu. Ale prosím, nevzdávej to se mnou, nenech se odbýt. Já tu tvoji vodu opravdu potřebuji.