Začátek textu zní jasně: Je to zaslíbení, které se pro nás stalo faktem. Bůh se o tebe postará a tvůj hlad nebude jenom zahnán, ale nasytíš se. To je bezvadné, mohl by někdo zajásat. Ale kdy se cítí člověk sytým, kdy má dost? Možná, že najdeme odpověď ve druhé polovině našeho verše. Budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu. Jako by nám pisatel tohoto napomenutí říkal: Pokud nebudeš děkovat Bohu, pokud si nebudeš uvědomovat, že Bůh ti toho mnoho dal, dal ti jídlo, které není až takovou samozřejmostí, možná se stane, že nikdy nebudeš mít dost a budeš se cítit nenasycený.
Hospodine, děkujeme ti, že nás sytíš každého dne nejen jídlem, ale i každým slovem.