Žalm 121 je řazen mezi poutní žalmy. Tyto písně si zpívali poutníci, kteří se vydávali na cestu do Jeruzaléma. Když se přiblížili k tomuto svatému městu, museli absolvovat ještě náročný výstup, neboť Jeruzalém se rozprostíral na kopci. V určitý okamžik museli pozvednout své oči a pohlédnout nahoru, na toto nádherné město. Poutník si při pohledu vzhůru klade otázku: „Pozvedám své oči k horám: odkud mi přijde pomoc?“ Izrael nebyl vždy monoteistický. Na kdejakém návrší byly různé oltáře určené všelijakým bůžkům. Proto se poutník, když upíná svůj zrak k horám, zároveň ptá: „Odkud mi přijde pomoc?“ A protože zná odpověď na tuto otázku, vzápětí dodává: „Pomoc mi přichází od Hospodina.“ Po tomto úvodu, v němž si je poutník vědom, kdo je živý a mocný Bůh, dostává od Hospodina požehnání: Hospodin bude chránit jeho vcházení i vycházení. To znamená, že Hospodin s námi bude ve všech našich životních situacích.
Hospodine, dej mi sílu nespoléhat se na bůžky. Dej mi sílu upřít svůj zrak na tebe a ve všem se jen na tebe spoléhat.