Niterná důvěra k Bohu, pocit blízkosti, který se nedá popsat. Ne vždy jsme toho schopni. Naše dny jsou plné běžných malých dní, malých povinností, drobné práce. Výjimečné pocity setkání s Bohem jsou zpravidla jen občasnými návštěvníky v našich životech.
Bát se lidí, nepřehledných situací, životních výzev či krizí je lidské. Nedokonalé a lidské. Patří k tomu mnohdy i výčitky Bohu, pochybnosti, možná vztek a naštvání. Bůh to ale všechno unese! A pokud se ve chvíli největší osobní krize, navzdory přirozené lidské malosti, dokážeme schovat ve svém pokojíčku a přes bolest srdce sotva znatelně vyjádřit: „Bože, já tě potřebuji, pomoz mi, věřím ti,“ Bůh odpovídá.
Pane můj, díky za to, že tě znám. Díky za chvíle radosti i chvíle úzkostí. Dej, ať se od tebe nevzdaluji a dokážu na tebe spoléhat. Prosím, posiluj mou víru.