Tíha hříchu je něco, vůči čemu můžeme časem otupět. Člověk má tendenci ospravedlňovat své chování každý den. Říkáme věci jako: „Kdyby ostatní znali moji situaci, tak by věděli, proč jsem se tak zachoval.“ Pocítit svou ubohost a hříšnost není vůbec příjemné a jednoduché. Ale i když to bolí, přináší to život pro naši duši. Bůh nás nemiluje, protože jsme dobří. Bůh nás miluje přesto, že dobří nejsme. Sáhnout si na dno je důležité, protože to povede k větší lásce vůči tomu, kdo na dno sestoupil za námi.
Bože, dej mi slzy nad vlastním hříchem. Dej mi slzy nad hříchem a zároveň radost nad tebou. Bohem, který miluje tak ubohého hříšníka, jako jsem já.