Lidé jsou od přírody velmi zvídaví tvorové. První krůčky, první slova, vázání tkaniček či abeceda – to vše a mnohé další horlivě trénujeme jako děti, dokud si tu či onu činnost neosvojíme. A pak nastane doba, kdy se nám jednotlivé úkony stanou samozřejmými. Ani nepřemýšlíme nad tím, jak dát levou nohu před pravou nebo jak se píše písmeno A. A stejným způsobem přijímáme i od Boha. Musíme si to vše, co nám dává, nejdříve osvojit. A to je složité stejně jako tehdy ty dětské úkony. To vše je třeba trpělivě zkoušet stále znovu a znovu, s vírou a přesvědčením, že jednou porozumíme, kudy dál. Že si tvou cestu osvojíme a stane se nám zcela samozřejmou jistotou.
Bože, prosíme tě o malé krůčky, kterými dokážeme opatrně kráčet vpřed na cestě za tebou.