Je těžké stát tváří v tvář vlastní vině a vlastnímu hříchu. Vždyť věčné zatracení by možná nepotřebovalo ani plameny, bohatě by stačilo, pokud bychom po celou věčnost měli prodlévat bez Boha, jenom sami se sebou a se svými chybami a selháními. Ty nám ale naštěstí, Bože, dáváš možnost obrácení srdce, pokání a návratu. Smíme tě neustále hledat a dotazovat se na tebe, třeba i z nejhlubší propasti hříchu. Jen jedno je k tomu potřeba – upřímné srdce. Protože ty vidíš až do jeho hlubin a znáš naše myšlenky a naše skutečné záměry. A hříšný člověk, který upřímně lituje, je ti milejší než naoko zbožný pokrytec.
Milosrdný Bože, stále znovu klopýtám a padám, stále znovu se dostávám do područí hříchu, a tak tě prosím: pozvedej mě zpět na nohy, aby každý můj pád byl i maličkým krokem vpřed do tvého království.