Bůh připomíná svému lidu, jak se má chovat k těm, kteří přicházejí odjinud. Nejde asi jenom o ty, které jsme přímo pozvali, ale i o ty, kteří prostě přijdou. Mají se stát našimi hosty, a co víc, máme je milovat. Ne proto, že jsou stejní jako my, že nám jsou příjemní, že z nich můžeme mít užitek. Nic takového. Možná si to dnes ani neumíme představit. Vidíme svůj nedostatek, leckdy máme z těch, kteří přicházejí, obavy. Je na nás, jak se dnes rozhodneme. Co zvětšíme: zda svůj plot, nebo svůj stůl. Boží norma je jasná: jeho lid se pozná podle toho, že prokazuje milosrdenství, že miluje příchozí láskou bez podmínek.
Bože, prosím, kéž se dnes dívám na svět tvýma očima, kéž umím být vděčná za to, co jsi mi dal; otevři mé oči i srdce, abych byla ochotná podělit se o to, cos mi dal.