8. kapitola 5. knihy Mojžíšovy je takovou zvláštní rekapitulací dobrodružného a někdy dost strastiplného putování Božího lidu po poušti. 40 let je zde vyhodnoceno ani ne tak jako krutý trest, jako spíše škola komunikace mezi společenstvím víry a Bohem. K čemu to občas opravdu tvrdé vyučování mělo vést? „Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna,“ praví Mojžíš ve své finální řeči k lidu na hranicích zaslíbené země. V tom symbolu je skryto ledacos: láska i nárok, aby společenství na své vychování nezapomnělo hned, jak se v krajině oplývající mlékem a strdím trochu zabydlí.
Bože, dej, ať nezapomínáme na tebe jako na zdroj našich sil a oporu v každodenních zápasech. Nauč nás, jak přijímat tvé vedení a vyučování.