„Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh,“ pokračuje 7. verš 2. listu do Korintu. Pavel nám ukazuje, že v Bohu už máme dostatek všeho, co potřebujeme, a nemáme a nemusíme se bát, že by nás v nějaké situaci nechal na holičkách. Když jsme uvěřili a naše srdce byla proměněna, začali jsme se učit, co přináší Boží království. Nemusíme mít vždy hmotný dostatek, nemusíme se vždy cítit skvěle, nemusíme vždy hned vidět východisko, ale máme důvěru, že i v takové situaci je o nás postaráno, že i z takové situace se otevře cesta (jen se musíme stále rozhlížet a jít), že i v takové situaci může přijít náš bližní s pomocí, že i v takové situaci můžeme i my svým obdarováním stále druhým pomáhat.
Otče Hospodine, uč nás s radostí dávat a nečekat nic nazpět.