Když píšu tyto řádky, mám vedle sebe láhev minerálky. Na našich pracovních stolech máme často šálek kávy nebo čaje či jiné tekutiny někde po ruce. Když doma otočíme kohoutkem, teče voda. Když jdeme nebo jedeme na nějaký výlet, nezapomeneme si vzít s sebou také tekutiny. Bereme to jako samozřejmost, a přesto to pro mnohé na mnoha místech světa samozřejmostí není. Naše tělo potřebuje tekutiny, ale co naše duše, duch? Co žízeň po hodnotách, jako je láska, bezpečí, přijetí, úcta, radost, pokoj...? Čím uhašujeme tuto žízeň? Může něco uhasit žízeň naší duše? Všechno, co je tady, na světě, přináší pouze chvilkové uhašení žízně duše. Mnozí ale mohli zakusit to, co vyznává David v 62. žalmu: "Jen v Bohu se ztiší duše má." Je tady Ježíšovo pozvání: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!"
Pane Ježíši, ty jsi zvolal, že kdo žízní, má k tobě přijít; proto i my povzbuzeni tvým slovem k tobě přicházíme se svou žízní ...