Život nás zraní. Druzí nás zraní. My sami se zraňujeme. Žalmista ví, že Bůh nám prostřednictvím andělů pomáhá na naší životní dráze. Pochybujeme jako člověk, který ve snách spatřil na břehu moře dvoje stopy, svoje a svého průvodce. A najednou vidí jen jedny stopy. Táže se: „Proč?” A Kristus, jeho průvodce, mu odpovídá: „To bylo právě v té chvíli, kdy jsem tě nesl.”
Náš nebeský a pozemský průvodce, Ježíši Kriste, prosíme o tvou pomoc, o tvou pevnou ruku a tvá pevná záda, když jsme nejistí a je nám úzko, když nás sám život bolí. Ty sám jsi zakusil úzkost a ohrožení. Víš, oč jde. Proto se choulíme do tvé náruče, neboť věříme, že jsi živ.