Asi každý někdy utíkal do úkrytu před náhlým prudkým deštěm. Dlouho se nerozmýšlel, kam utíkat. Volil nejbližší přístřeší. To je ovšem banalita. Kam se ukrýt, když mi jde o život? Utíkám a hledám útočiště. Co když mne pronásledují výčitky vlastního svědomí? Adam s Evou se ukryli v křoví, Jonáš utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Je Hospodin tím, kdo nás pronásleduje a ukládá nám o život? V žalmu čteme o volbě Hospodina jako útočiště. Tam je bezpečí a pokoj, žádné obavy a strach. Je tam úkryt před minulostí, ale také slibné vyhlídky a naděje ukazující do budoucna. Na Kristu Bůh ukázal, že mu nejde o pronásledování, odsouzení a trestání člověka, ale o nabídku otevřeného náručí. To zbavuje strachu, dává jistotu i pro dnešek.
Otče, děkuji za tvoji bezpečnou náruč i za tvůj „deštník“ nade mnou.