Nejsme davidovští králové obklopení úklady, přetvářkou a bojem o moc, jejichž modlitbou měl Ž 62 být. Synem Davidovým a králem je náš Pán Ježíš Kristus. Ale také lid je zván, aby doufal v Boha a odevzdával mu své strachy, obavy a rozhodnutí, neboť on je naše útočiště. V modlitbě je však třeba nejen mluvit, ale i včas zmlknout, abychom mohli uslyšet hlas tichý a jemný, který vlévá naději. Ne lacinou, falešnou naději, že přijde vůdce s pevnou rukou a balíkem peněz a všechno vyřeší, ale tu pravou naději na Boží spásu, jež se může opřít o to dílo, které pro nás Bůh dokonal. Pak se nám otvírá průhled do Bohem připravované budoucnosti a vidíme i světlo na konci tunelu, kterým právě procházíme.
Náš Otče, dej nám pro dílo Ježíše Krista odvahu před tebou zmlknout a nechat mluvit místo svých strachů tebe.