Bylo to o fous. To se říká, když jen těsně vyvázneme z velkého nebezpečí. Zažil jsem to několikrát. Ano, šlo i o život. V mládí si to člověk možná tolik nepřipouští. Časem si někdy začneme vážit toho, že tu jsme, že máme vše potřebné, a snad se i radovat, že se můžeme o to dobré také sdílet s jinými. Taky si leckdy s povzdechem uvědomíme, že ti kolem nás žijí spokojeně, bezstarostně a možná si ani nevšimli, že to bylo o fous. Oč nám vlastně v životě jde? Nepromarním to, co je mi svěřeno nejen k potěšení vlastnímu, ale i k potěšení ostatních?
Pane Ježíši, naplň mě láskou, abych uměl druhé obdarovávat tvým dobrem.